Geomorfologické poměry

Stodsko je geomorfologicky řazeno k oblasti Plzeňské pahorkatiny, od severu sem přitom zasahuje její podcelek Plzeňská kotlina. Dno kotliny se svažuje ze 410 až 420 m n. m. na západě souhlasně se směry vodních toků k východu až severovýchodu až na 350 m n. m. Intenzitu kvartérní eroze dokumentují široká údolí toků s výraznými nivami. Okolí Stoda je mírně zvlněné, s oblými terénními tvary. Nadmořské výšky se zde pohybují v rozmezí 330-390 m. Při jižním okraji Stoda vystupuje o cca 40 m nad údolím potoka Merklínka Šibeniční vrch.(379,3 m n. m.).

Území tvoří hydrologeologické rajony 6222 Krystalinikum a proterozoikum v povodí Radbuza a dolní Radbuzy a 5110 Plzeňská pánev. V okolí města Stod je podloží budováno horninami stodského masivu. Jedná se především o amfibolicko-biotitický až biotiticko – amfibolický granodiorit a leukokrátní biotickou žulu. Podloží horniny jsou překryty vrstvou zvětralin – písčitým jílem, jílovým pískem až pískem. Podíl hrubozrnné frakce narůstá s hloubkou. Kompaktní charakter granodioritů středočeského plutonu nedovoluje výskyt průlinové podzemní vody, umožňuje však výskyt puklinových vod, které mají zpravidla hlubší režim a poměrně stálou teplotu a vydatnost.

Hlavní hydrologickou osou území je řeka Radbuza, která protéká v široce otevřeném a mělkém údolí od jihozápadu k severovýchodu téměř středem města Stod. Při východním okraji zástavby se do ní zprava vlévá potok Merklínka. Hydrologické pořadí dílčího povodí Radbuzy po soutok s Merklínkou je 1-10-02-084, povodí Merklínky má pořadí 1-10-02-093