<< Klikněte pro zobrazení obsahu >> [Úvodní stránka]  Věcná část > Druhy a rozsah ohrožení povodněmi > Přirozená povodeň > Historické povodně > Povodeň 1901

1.srpna 1901, Domažlické listy 1901

Živelní pohroma v Domažlicích. Čtvrtek dne 1. srpna 1901 nevymizí tak brzy z paměti obyvatelstva král. Domažlic. Dusné vedro, které již v ranních hodinách nesnesitelným bylo stupňovalo se stále víc a více, až bylo pod mrakem. Po poledni zachmuřovala se obloha stále víc a více, až po půl třetí byla potažena děsivými mračny barvy olověné, nevěstícími nic dobrého. Pozoruhodno bylo, že mraky nejděsnější přišly od jihovýchodu, kterýž směr je u nás řídký. Ne šero, ale tma rozložila se v městě, v mnohých bytech rozsvěcovali a každý uděšeně vyhlížel oknem sklíčen obavami největšími. Ještě nebyly z plna tři hodiny a již rozzuřilo se po městě našem v plném slova smyslu pravé Boží dopuštění. Ohnivé křížící se blesky, prolétajíce šerem, magicky je osvětlovaly, hrom děsně rachotil a v to chrlila mračna spousty vody. Vítr srážel a zanášel mocný déšť, roury odkapní nestačily sváděti vodu se střech, která mocně přes žlaby se chrlila a větrem jsouc zanášena, splachovala průčelí domů snášejíc sebou barvu i omítku zdí. Mříže nad kanály nestačily pojímati spousty vodní, jsouce mimo to i náplavou zaneseny a tak ulice města proměnily se po celé šířce své v řeky mohutně proudící. V to po několika mocných ohlušujících úderech hromu, ustrašení diváci byli polekáni ranami na okna. Nový úžas! „Kroupy!“ zaznělo jednohlasně, mnohá ruka křižovala se, mnohý ret chvěl se zbožnou modlitbou za ochranu volaje k Nejvyššímu. Pojednou ruděfialový blesk osvítil příšerné šero a hned rána všech předešlých silnější následovala. Blesk plamenný sjel po věži klášterního chrámu Páně a ještě před kostelem na náměstí po dlažbě vyrovnával se s elektřinou zemskou. Okamžikem rozvučely se městem trubky hasičské, zvoucí statečné ochrance lidského jmění a života, aby podstoupili boj s jejich jindy hlavní pomocnicí, dne toho ale škůdkyní lidského jmění a života – vodou. Zubřina nestačila pojati spoustu vodní a rozlila se z břehů svých. Mimoděk vázne péro v ruce a slza vstupuje v oko, máme li vylíčiti ten smutný pohled, který jevil se zrakům našim. Klidné, útulné jindy naše potoky byly řekou a mocně valily vlny své do města. Na tak řečeném „Ostrůvku“ na bezd. předm. odnesly dvě lávky, jež musili potom hasiči rozdělati úplně, aby vodě, zde do značné výše vystouplé, nebránily v dalším postupu. Tak zvaný „Jalový“ potok, kde jindy bývá sotva po kolena vody, nestačil, ač vyzděné břehy jsou 2 metry zvýše, voda přelevala se z břehů a málem nebyly by ani jisty bývaly oba dřevěné mosty, totiž na „Nové silnici“ i pod Brankou u kříže. I Jindy vyschlou stokou kolem Hájků, Doubků, Vondrašů, Pfeifrů, rozvodněno bylo vše. Když tato dvě ramena se spojila v jedno, proměnila se část Bezděkova od Pfeifrovic zahrádky až ku zahradě p. M. Holuba a p. Baltruše v jedinou řeku, která u bývalého „Regalovic“ rybníka opětně vystoupila a spojila se s vodu přišedčí z Týnského předměstí. Aby byly zachráněny mlýnské stroje, byla puštěna mlynářská stoka zadem za nemocnicí po Týnském předměstí. Překlenutá stoka však nestačila, a voda vyrazila dřevěná pažení a rozlila se po předměstí. Nejhůře bylo u p. Tochora, truhláře, p. Fišera, koláře a p. Fišera, koláře. Na „Trávnice“ kolem starého pivovaru až téměř k silnici bylo jezero, voda zaplavila tam všecky přízemní byty, byly jí plné dvory, z krámu p. Kresla, kloboučníka, byla čerpána stříkačkou. Od městského špitálu byla opět místo silnice řeka. Bezděkov a nádraží byly úplně odděleny od města. V stáji p. Vendelína Johanka utopila se kráva, která byvši jalovicí přeskočena, nemohla vstati. – Škoda průtrží mračen způsobenou povodní je veliká. Mnoho zahradníků zdejších má po celé sklizni letošní a utrpěli i značných škod odplavením ornice. – Přízemní byty ještě i dnes, kdy píšeme tyto řádky, jsou plny vody. Nábytek z nich musil býti vystěhován na půdu a škoda krupami v polích učiněná je též veliká. Rovněž mnoho oken bylo rozbit, tak na cukrovaru bylo rozbitých tabulek přes tři sta. Mandálky žita jsou pokáceny a krupami na poli vymlácen, rovněž tak dělo se se pšenicí. Jaře jsou rozbité, rovněž i okopaniny. Záhony zemáků jsou prorvány, prsť odplavena a louky zaneseny. Hrůzný to obraz spousty letošní tak mnohoslibné úrody. – S povděkem musíme zde konstatovati, že vydatnou byla činnost zdejšího hasičského sboru, jehož členové dokázali, že ani oheň ani voda jich neleká. S nadsazením sil a obětování i sama sebe vynášeli dítky z ohrožených bytů, nábytek, zkrátka byli všude na místě, kde jich bylo třeba. Bohužel že přihodil se i úraz. Dlouholetý horlivý člen sboru p. Antonín Radl, měšťana mistr soustružnický, zlomil si nohu. Okresní silnice Tlumačovsko-Maxberská jest na mnohých místech prorvána, tak že nemožno po ní jezditi, rovněž i silnice do Chrastavic je značně poškozena. Jízda po železné dráze byla rovněž přerušena. Večerní vlak ve čtvrtek dojel než do Milavče, odkudž musili pasažeři do Domažlic pěšky. – Noční vlaky přijely ráno. Pan Ouřada, kamnář na Dolejším předměstí, utrpěl velikou škodu, protože do dílny vniknuvší voda rozmočila mnoho hotového již zboží. Na bezděkovském předměstí sesula se do sousední stodoly zeď chalupy číslo 60 náležejí p. Václavu Kalousovi. Jak průtrž mračen řádila v okolí, o tom přineseme zprávu příště.

Povodeň v Domažlicích a okolí

Ku stručné zprávě svojí o živelní pohromě, jež dne 1. srpna t.r. postihla kraj náš, přinášíme dnes doplňky o tom, jakých škod nadělala voda v okolí našem. Na České Kubici dlící plzeň. dopisovatel „Národním Listům“ takto píše: „ Ve čtvrtek (1. srpna) pozorovali jsme značné klesání tlakoměru a také aneroid věštil, že nadejde nám po trvalé krásné pohodě počasí deštivé. A vskutku. Po celé dopoledne hrnuly se od západu, jihu a severu těžké mraky na naši krajinu. Bylo krátce po poledni, kdy snesl se nad Kubicí prudký příval, provázený krupobitím, při kterém padaly kroupy zvící holubích vajec. Zatmělo se značně. Mimo přívaly a krupobití přikvačily na nás tři velké bouře a to: jedna směrem od Kdýně, druhá od Eisenštejnu a třetí přes Čerchov, u nás pak se srazily v jeden šik a když se tu byly asi po půl hodiny vyvztekaly, odtáhly k Domažlicům. Úroda na polích kolem České Kubice byla rázem zničena, nať bramborová udeptana kroupami a horské bystřiny v řeky rozvodněné valily se do nížin, kdež dále konaly ničivé dílo.

Na večer byl k plzeňskému vlaku vyslán – jako holub z archy Noemovy – jeden z mladších „lufťáků“ našeho pensionátu na nádraží, aby tu zvěděl něco o účincích živelní pohromy. Místo o půl 9. hod. več. přišel o půl 11. hod, nedočkav se vlaku. Přinesl toliko zprávu, že rychlík z Bavor sice odjel k Domažlicům, osobní vlak že nepřijel a že všecka vozba na trati je zastavena, poněvadž blíže Milavče – kritickém to vodu trati od Plzně ku Brodu – prý byl železniční násep vodou prorván. Vše koklem prý je pod vodou a také telegrafní vedení přerušeno. Příchod vlaku plzeňského lze prý očekávati v nejpříznivějším případě zítra k ránu.

Jelikož čekali jsme do pensionátu nové hosty, vznikly při neustálé bouřící nepohodě důvodné obavy, které zračily se ve stísněné náladě.

Tak vyčkali jsme rána. Krátká vycházka do lesů, mezi pensionátem a úbočím Čerchova ležících, poučila mne, že zdejší lesy těší se neobyčejné výhodě, že totiž ani tak neobyčejný příval, jaký jsme měli ve čtvrtek nedovede pokaziti kubickým hostům jich vycházky. Až na málo níže položených partií je v lesích sucho, zvláště po cestách, které zdejší pan Hlaváček za pomoci zdejších hostí a domažlického klubu turistů vzorně upravil, označil a udržuje.

Ráno přijeli noví hosté, kteří za Blížejovem na trati uvázli. Ti vypravovali o svých útrapách věci víře nepodobné. Osobní vlak vyjel z Blížejova v bouři a přívalu a jel pomalu k Domažlicům. Minul nejpomalejším tempem dvě poškozená místa trati a jel místy dokonce ve vodě. Když dospěl k můstku blíže stanice Milaveč, zdráhal se strojvůdce dále jeti, neboť bylo shledáno, že můstek je velice poškozen a kvádry z něho vypadaly, takže bylo jisto, že by byl vlak pohromu utrpěl, kdyby byl v jízdě pokračoval. Pasažéři žádali, aby je vlak dovezl nazpět do Blížejova, neboť nepohoda stávala se stále krutější a s okolních hor valily se rozvodněné bystřiny neustále přívalem. Z vlaku vystoupil vrchní inspektor státních dráh Dormus z Plzně, rozkázal cestujícím, aby z vlaku vystoupili a radil jim, aby v hrozné té nepohodě a neproniknutelné tmě šli pěšky do Domažlic. Ujišťoval, že je tam méně než 20 minut. (Dráha tam má co jeti plných 20 minut!).

Cestující, slyšíce šumět vody po zatopených nížinách, zdráhali se nastoupiti tuto pouť za noční tmy po neznámých jim cestách. Pan Dormus však prohlásil, že v Blížejově není nikde pro ně místa a dal jim nádeníka s pochodní za průvodce. Nezbylo nic, než vydati se na cestu a tak vydalo se 38 cestujících s nádeníkem, jemuž pochodeň brzy shasla, do tmy na nejistou pouť do prudkého lijáku, způsobeného průtrží mračen. Po dlouhém bloudění, až na kůži promoklí a utrmácení, dospěli ubožáci do Domažlic, kdež panoval zmatek, následkem povodně. V hostincích nebylo bytů a proto musili příchozí na židlích přenocovati v čekárně nádraží, teprve ráno byli dopraveni dále. Mnozí se z té nebezpečné noční pouti roznemohli. Všichni ujišťují, že by byli raději celou noc ve vlaku setrvali, kdyby je byla dráha do Blížejova nazpět dopravila, kamž také vlak po odchodu cestujících odejel.

Z okresu dlužno zaznamenati následující: Rybník Babylon mezi Havlovicemi a českou Kubicí rozlil se až k domažlické silnici, voda v něm vystoupila o celý metr. Na druhé straně k trati dráhy vylila se z něho voda na louky a utvořila tu nový velký rybník. Hráz rybníku, zvaného „Jezero“ u Havlovic se protrhla a vody z rybníka vyvalily se na louky. Na Smolově vystoupila na lukách, přes které vede velký most transversálsky, voda, která přikvačila z šumavských hvozdů, do takové výše, že vypadalo jako by velký smolovský rybník, který se na místě luk těch za dřívějších dob nacházel, byl napuštěn. U bavorského Brodu spadl most, rovněž i most na tlumačovské silnici byl rozbit. Žulové balvany z jeho pilířů, těžké 7-8 metrických centů, byly vodním přívalem až na 50 kroků odneseny. Rychlík z Brodu, který z Domažlic vyjíždí o 4. hod. 36 minut odpol. musil býti zdržen do 7. hod. večer, načež teprve puštěn směrem k Plzni. U Milavče přejel šťastně můstek, který ihned za ním začal kolísati a částečně se pobořil, tak že osobní vlak od Plzně – jak již vylíčeno – u něho musil zůstati stát.

Kroupami byla zničena daleko široko celá úroda tak, že pole vypadají jako upěchovaná. Úplná záhuba stihla chodské území a Všerubsko, kdežto kralovácké území méně utrpělo.

V blízkých k Domažlicům náležejících mlýnech pp. Ebenstreita a Fürtsche rovněž nadělala voda mnoho škod. V Nahošicích příval vody podemlel železniční násyp tak značně, že mnoho pražců bylo úplně zbaveno základu. V Blížejově byly mocné stromy vyvráceny z kořenů jako stebla, četní dělníci, kteří byli v polích bouří překvapeni, utrpěli značná poranění. Stojící osení bylo pomláceno kroupami, které napadaly do značné výše. Nastalou potom průtrž mračen těžko popsati. Příval vody strhal s sebou vše, co se mu do cesty dostalo. Ornou půdu odplavil do údolí, kde povstaly vysoké hromady rumu a písku. Potůček jindy vyschlý rozvodnil se tak, že strhl před málo lety vystavěný železný most silniční. Od Blížejova celé údolí, kterým silnice a železná dráha ku Staňkovu se vinou, bylo zavodněno. Tím utrpěli hospodáři v Přívozci, Chotiměři a Osvračíně značnou škodu. V Horšově Týně byl rovněž příval s krupobitím a průtrží mračen, čímž zvodnila se Radbuza a valila mohutné vlny své k Staňkovu. Ve Vránově podemleto několik domků a obilí z polí vesměs odplaveno. U Malého Mlýna obě rozvodněné řeky se spojily, aby své zkázonosné reje společně prováděly.

Vodami od Domažlic a Horšova Týna kvapícími byla proměněna ve Staňkovech Radbuza 1. srpna v ohromné jezero. Dostoupila takové výše, že není v celém okolí pamětníka takové povodně. Kolem 10. hod. večer valila se voda metr vysoko nad most na Radbuze. Veškeré poštovní spojení s vlaky na nádraží bylo přerušeno. Přispěním hasičů byli lidé z okolních domů vyváděni a nábytek vynášen. Hasiči brodili se až po krk ve vodě, která zaplavila všecky okolní domky. Ve světnicích bylo na půldruhého metru vody. Podlahy jsou vytrhány, domek Jana Schucha je sesypán, všecky věci, jako nábytek, prádlo, peřiny, stroje, nářadí domácí bylo odneseno a lidé neměli ani času pomysliti na záchranu toho nejnutnějšího. Domek Jiřího Pavlíka hrozil sesutím. Lidé v něm bydlící se musili vystěhovat. Škoda na Staňkovsku je ohromná a většina poškozených jsou nemajetní domkáři. – Ve Stodech bouře a nastalá povodeň způsobila také velké škody.

Živelní pohroma v okresu domažlickém.

Deputace okresního zastupitelstva domažlického, sestávající z pp. okresního starosty MUDr. Ant. Steidla, starosty města Domažlic Petra Hany a člena okres. výboru B. Rojta, dostavila se 5. t. m. do zemského výboru král. českého a přednesla žádost na zemskou podporu pro okres domažlický, stížený krutou pohromou ve čtvrtek 1. srpna. Deputaci přijal přísedící zemského výboru posl. p. dr. Škarda, jako zástupce nejvyššího maršálka a srdečným způsobem dal deputaci výraz přesvědčení, že je třeba zavésti řádnou akci za tím účelem, aby obyvatelstvu domažlického okresu dostalo se pomoci v situaci, ve které se octlo následkem živelní pohromy a slíbil, že zemský výbor se přičiní, aby provedeno bylo, co se strany země bude možno.

Do 7. srpna t. r. oznámilo 13 místních čili politických obcí zdejšího okresu místním pomocným komitetém vyšetřených škod okrouhla na 828 000 k.

Další informace: Fotodokumentace